Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále označovanou pouze jako „metodika“) rozumíme dokument, dle něhož se v praxi postupuje při určování výše odškodnění některých druhů újmy na zdraví (bolestného a ztížení společenského uplatnění). Metodika se používá v případě újmy na zdraví vzniknuvší dopravní nehodou, non lege artis postupu zdravotnického zařízení, v důsledku trestného činu či přestupku, na zájezdu a v mnohých dalších případech, pokud nedisponují vlastní právní úpravou, jako je tomu například u pracovních úrazů či nemocí z povolání.
Proč byla metodika vytvořena?
Prvním dnem roku 2014 nabyl účinnosti „nový“ občanský zákoník. Tento „nový“ občanský zákoník však sám o sobě neobsahoval (resp. dosud neobsahuje) konkrétní způsoby výpočtu odškodnění imateriální újmy na zdraví a určuje pouze, že odškodnění má plně vyvažovat vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy, kdy občanský zákoník dále doplňuje, že „nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnost.“ Nutno dodat, že konkrétní postupy neobsahoval ani předchůdce „nového“ občanského zákoníku, nicméně „starý občanský zákoník“, jakož i aktuálně účinný zákoník práce, pro účely určení výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, zmocňoval ministerstvo (resp. zákoník práce vládu), k vydání prováděcího podzákonného právního předpisu, který by danou problematiku upravil. Takové „zmocňovací“ ustanovení občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 neobsahuje a spoléhá pouze na výše vymezené obecné teze. S takto obecnou a neurčitou formulací souvisela značná nejistota, neboť pojmy užité zákonodárcem naráží na subjektivní vnímání „plného“ vyvážení újmy, jakož i zásad slušnosti. Z toho důvodu Nejvyšší soud přistoupil ve spolupráci se zástupci pojistitelů, zástupci lékařských profesí a Společností medicínského práva k vytvoření této metodiky.
Co metodika obsahuje?
Metodika se skládá ze čtyř částí. První částí je preambule, která obsahuje důvody proč byla metodika přijata, předpokládané změny do praxe, povahu metodiky samotné, jakož i bolesti a ztížení společenského uplatnění. V druhé části je obsažen „sazebník“ bodového hodnocení bolestného (část B) – například zlomenina kyčle je zde hodnocena 150 body. V další části (část C) metodika určuje postup při hodnocení trvalých následků, a to v návaznosti na míru omezení (obtíží) pro další život. Konečně v poslední části metodika obsahuje technická pravidla (část D), která se věnuje znalecké činnosti, posuzování zdravotního stavu pravidlům pro stanovení výše náhrady.
Jaká je závaznost metodiky?
Metodika není právním předpisem, pročež ani není právně závazná, nicméně se v současnosti již běžně používá pro účely určování výše odškodnění imateriální újmy na zdraví, a to jak ze strany soudů i pojišťoven. O její pravé povaze a zda je správné, aby soudy následovaly nezávazné pomůcky vytvořené Nejvyšším soudem, se do dnešního dne vedou spory. Nutno však dodat, že bez metodiky by došlo ke zvýšení nejistoty, kdy by posouzení výše odškodnění spočívalo pouze na bedrech jednotlivých soudů.
Jak se metodika aplikuje?
Metodiku aplikují zejména znalci při zpracování znaleckých posudků, kdy dle sazebníků v této metodice uvedených, stanoví bodové ohodnocení bolesti a procentní trvalé omezení pro další život. Poslední slovo má však vždy soud, který může rozhodnout odlišně od znaleckého posudku (znalecký posudek je důkaz a hodnotit důkazy náleží výlučně soudu). Pokud se však soud (například okresní) odchýlí od metodiky a své odchýlení dostatečně neodůvodní, je pravděpodobné, že takové rozhodnutí bude zrušeno druhoinstančním soudem, potažmo soudem Nejvyšším.
